Čau čau čau,
Asi jste si na mém blogu všimli, že zrovna já neumím moc psát fashion a beauty posty a většinou je mixuji s nějakými zážitky a událostmi, protože to pak v článku můžu být 100% já. A nepřijde mi to jako nuda. Protože pořád tvrdím, že se mi v životě dějí směšný a zábavný věci, rozhodla jsem se o nich psát.
Dnešní článek bude vskutku srdcovou záležitostí. Je totiž věnovaný mému dědovi, nejlepšímu člověku pod Sluncem.
Nějak obecně moc nesleduji většinu světových svátků a naše jmeniny. Takže mi i tak trošku uteklo, že byl Den otců. A když teda byl Den otců- proč píšu článek o dědovi? Protože to je můj mužský vzor a moje modla, která kráčí mým životem vedle mě už 25 let. A celou tu dobu mě podporuje, vždy je tam, kde má být a vždy ví, co říct a kdy zavolat… Taky ví, že když popotahuju má říct: ,, Nesměj se tomu.” Což mě zákonitě rozesměje. A protože to je člověk, kterého jsem volala, když mě mamka ve Francii jako malou holku honila kolem stolu, protože mě chtěla za něco hubovat. Jo a taky protože nevím, jestli jsou i dny dědečků! A jestli ne, měly by je zavést!
A co je vlastně cílem tohoto článku? Ráda bych vám vyprávěla jeden vtipný příběh, ve kterym hraje hlavní roli právě můj děda. Včera mi ho připomněla moje kolegyně, která dostala od svýho snoubence skrze kurýra krásnou kytici tvořenou ovocem. Přemýšlela jsem, co kdy pro mě kdo udělal takhle hezkýho a napadalo mě toho vlastně spoustu, ať už od mýho přítele, mojí nejmilejší kamarádky… Ale vybrala jsem si dnes dědu.
Přesně před 10 lety, ( něco málo po tom, co jsme rozpustili s dědou naší partu HA HO HU, ale taky ještě předtím, než jsem se rozhodla rybářský um a kariéru pověsit na hřebík), když jsem ještě chodila do tanečních- se mi v tanečních líbil jeden kluk. V tu dobu se mi jich líbilo spousty, ale tenhle víc. Nebudu ho jmenovat, ale hrál pink ponk (to byla mimochodem indície i pro dědu, takže si to pamatujte). Byla jsem s ním sice jednou na rande, ale dědovi jsem vždycky říkala všechno! Ještě aby ne, zrovna jemu a já a moje huba nevymáchaná. Mezi chozením do tanečních každý úterý večer jsme měli jednou s dědou jednu takovou debatu.. Když jsme zrovna navečer jeli pro babičku k frizérovi autem a poslouchali country rádio, protože to my rádi, děda si začal zpívat písničku Brhlík a sojka. Já se začala smát a děda se usmál, podíval se na mě a zeptal se: ,,Čemu se tak směješ, pišiši?” ( Pišiši- tak mi děda od mala říká- většinou, když jsem hodně smutná, nebo hodně šťastná a nebo prostě jen tak…) A já mu s úsměvem odpověděla: ,,Tohle sis určitě vymyslel, dědo, taková písnička neni.” On si totiž takhle hodně vymejšlí před námi s babičkou a my mu na to vždycky naletíme- důvěřiví Sťuartové. Děda se dušoval, že opravdu taková písnička existuje. A já na to pomalu pozapomněla. Ten den jsem u babičky a dědy spala. Druhý den ráno jsem šla do školy. Probudí mě ale telefon asi v 6:30. V šoku vyskočím z postele a zvednu cizí volané číslo:
,, Zíííííív- Prosím?”.
Ozve se: ,, Dobrý den, tady Country rádio živý přenos, jste slečna Lucie- nejmilejší vnučka pana Krčka?”
Ještě trochu ve spánku ale s úsměvem odpovím: ,, Ano, to jsem přesně já.“ Děda mi rád říká, že jsem jeho nejmilejší vnučka- protože jsem z vnoučat jediná holka- tak ještě aby ne…Hihi…
Pán z rádia pokračuje: ,, Výborně, Lucie, Váš dědeček Vám nechává zahrát písničku- Brhlík a sojka- to je vaše oblíbená?”
S nevěřícným kroucením hlavy a smíchem odpovídám: ,, Ne, já jen nevěřila, že taková písnička existuje.”
,, To víte, že existuje a tady jí máte. Jo, a Lucie, dědeček Vám vzkazuje, ať to dobře dopadne s pinponkáčem- můžeme se zeptat, to je kdo nebo co?” nechápavě se zeptal moderátor.
Protáčela jsem oči v sloup, protože to mi v 15 a 16 šlo nejlíp a dotčeně jsem odpověděla: ,,To je kluk z tanečních, co se mi líbí, ale děda záměrně všem komolí jména, tak ho nazval takhle, protože hraje pink ponk.” Po tomhle mi moderátor poděkoval, rozloučil se a začala hrát písnička, kterou pustila babička v rádiu, která v tu chvíli ještě taky ležela v posteli….. Brhlík a sojka, to byla dvojka…. Jako vždycky měl pravdu a dostal mě- no vždycky- že prý měl černou havraní kštici na hlavě mu pořád teda nevěřim..
Řeknu vám, děda je fakt koumák. Ten ví, jak člověku vyrazit dech! Babičce už takhle nechal zahrát nespočet písniček. To je jeden z důvodů, proč ho mám tak ráda- smysl pro humor. A pak ještě pro dalších asi 1 500 vlastností a důvodů. Naučil a dal/učí a dává mi toho pořád tolik, že to snad ani není možný! Ještě pořád, když se mi něco povede a děda mi zrovna řekne: ,, Mám z toho velkou radost” a nebo ,,jsem na tebe moc pyšnej.” Tak cítím, jak mi ta slova hladí po duši a jak moc si toho vážím. V tu chvíli rostu až do nebes.
Děkuju, dědo, že jsi ten nejlepší děda pod Sluncem a že jsi, jakej jsi! Že ty jsi lev, já jsem lev, ty máš rád svíčkovou, já mám ráda svíčkovou…
Mám Tě moc ráda.
Navždy tvá nejmilejší nučka- pišiši.
Luci
