Čau čau čau,
Tak konečně se Vám ozývám z Dubaje! Pokud sledujete můj instagram @Luci_Pied,
Tak už hodně věcí víte. Nicméně pro shrnutí hned na úvod. Dubají jsem zahájila svojí cestu kolem světa, která nemá daný časový horizont ani přesný cíl a plán. O mých přípravách už jsem tady povídala, takže půjdeme rovnou k věci!
S mojí první cestou mi pomohla moje kamarádka Lucka z CK Zephyr. Musím jí tu zmínit, protože mi neskutečně pomohla nejen zařídit letenky a ubytko v Dubai, ale i na mojí další cestě. Protože už byla snad všude, nasávala jsem všechny informace od ní jako houba! Očkování, doprava, bezpečnost, lístky, vstupenky, tipy na výlety, prostě všechno, co šlo. Moc jí tímto za to děkuju! Díky ní moje první destinace byla sranda a cítila jsem, že mám neustále přítele na telefonu, kdyby něco.
A teď k Dubaji!
Možná jsem se někde už zmínila, že velký a moderní města nejsou zrovna mojí doménou. Nicméně na druhou stranu jsem člověk, který ve většině případech nemá předsudky a jde po hlavě do všeho, co mu život přinese bez frflání.
Dubaje jsem se trošku bála, ale protože jsem se za poslední léta naučila, že všechno si děláme ve svojí hlavě sami a především očekávání, naladila jsem se na Dubai vlnu už doma. Celý ten výlet jsem brala jako pozvolný start mýho dobrodružství v úžasně pokrokovym a velkolepym městě, ze kterýho vydoluju maximum. A že tam nebudou starý budovy s malebnejma fasádama? Nevadí! Jdu si pro to, co mi Dubaj nabídne pro nic víc, pro nic míň… A dostala mě!
Přílet do týhle metropole byl trošku krkolomnej, ale nutno dodat, že to jsem celá já. Bohém. Vše na poslední chvíli. A ještě jsem chtěla ušetřit, tak jsem chtěla letenku do Sharjah. No nebudu se tu teď ztrapňovat podrobnostma o tom, že jsem teď zjistila, že to šlo udělat i míň krkolomně, levněji a za třetinu času, což mi i Lucka řikala, ale nevadí. To bych nebyla já. Nicméně…
Jakmile jsem si trošku odpočinula, načerpala síly, okamžitě jsem vystřelila na Dubai exploring! Hned první dojem byl úžasnej! Já byla prostě naladěná na to, že to bude jiný a bylo! Velkolepě jiný! Všude čisto, bezpečno, metro navoněný, orientace po městě až na ty jména ulic a čísla baráků celkem intuitivní. A když se jednou naladíte na tuhle vlnu, nemáte problém. Kohokoli se zeptáte v Dubaji na cokoli, s úsměvem vám odpoví a ještě vás tam nejspíš odveze. Což se mě konkrétně stalo dvakrát.. Hahaa..
Víte, spoustu lidí se hrozně divilo, že jedu sama. Co tam jako na těch cestách budu dělat? Sama? Zážitky nula, sranda nula, nuda…
OMYYYYYYYYL!!! Nebyla jsem tu sama skoro vůbec. První den mi jeden pán pomohl najít cestu do hotelu a nakonec mě tam odvezl i s tou “hovadskou” krosnou, to jinak říct nejde, protože jakej jinej pitomec by s sebou tahal do tropů žehličku na vlasy, obrovskej krém na tělo, skřítkovský botičky a tak dále. No já žejo?!
No nicméně tenhle pán mi pomohl s těma 25 kg na zádech, na který si nějak musim zvyknout a nebo se rozloučit s půlkou svýho šatníku… A dovezl mě do hotelu, dal mi vizitku a nabídl mi pomoc při mym dalšim objevování Dubaje. Za 3 hodiny jsem si koupila svojí první jízdenku na lodičku ze stanice Creek směr Festival City. Tam jsem asi za 5 minut potkala Mustafu, klučinu z Egypta s kámošem Allahem, s kterým jsem se dala do řeči. Rád fotil. Měli oba volnej den a tak se rozhodli, že ho stráví se mnou a ukážou mi Dubai. A taky že jo! Moje největší starost ve znamení: ” Kdo mě tu ale bude fotit, když tu budu sama…” odpadla a Mustafa se toho chopil s radostí a neutuchajícím úsměvem.
Poflakovali jsme se v okolí Burj Khalifa a po Dubai Mallu, kolem zpívající fontány a bylo to prostě úžasný! Fakt jsem si to tu sice svým způsobem ale hodně moc zamilovala! Na výlet do jinýho světa, do jiný reality, na výlet s dětma za nejrůznějšíma atrakcema, na nákupy, na výlet sám prostě každej si tu najde svý. Jasně o přírodě to tu moc není, i s tím jsem se poprala, ale zase odsud v tý přírodě můžete být za chvíli, protože odsud to lítá snad kamkoli. Takže přestupn stanice na pár dní? Bomba!
Další den jsem si to štrádovala k Palm Jumeriah. Sedla jsem na metro, vláček, monorail a dostala jsem se s naprosto dechberoucím výhledem po celou dobu až na místo. Přešla jsme ulici a další kámoš byl na světě Kendal! Klučina z Trinidadu, který měl zrovna narozeniny a měl volno a tak mě dovedl na další krásný místo na pláži, kde jsme se poflakovali, povídali si o Evropě a Karibiku a pili já pivo a on whiskey :D… Vtipný. Před západem Slunce jsem ještě chtěla stihnout The Frame a povedlo se! Další z must- see monumentů! Tam jsem potkala partu Indů/Indek, který se se mnou po jednom všichni fotili. Byli ze mě nadšený, nevim do teď proč.. Pak mi lupli nějakou vlajku s indickym politikem a ujistili mě, že ten je hodnej.. Tak jsem se fotila i s vlajkou. Pravdou je, že byli neskutečně milý a srdečný a ty dámy byly prostě krásný, barevný s těma kamínkama na čele. Byla jsem z nich unešená.
Večer jsem většnou padla za vlast na hotelu, což mě teď trošku mrzí, protože nemám fotku těch nekonečně blyštivých světýlek na vysokých budovách. Ale stejně vím, že se sem zase podívám, tak aspoň si nechám něco na přístě…
Další den tj. 12. 3. 2019 převčírem jsem strávila v Deiře. Navštívila jsem Old Souk, kterej teda měl fakt po stránce atmosféry grády! Hulákali tam na mě ze všech stran: ,,Shakira come in to my shop… you broke my heart.” Tak vám nevim, jestli Shakira znamená i něco jinýho než ta moje oblíbená blonďatá zpěvačka,a le bylo to vtipný. Ale k mýmu kupodivu je, že i ty jsem se naučila ignorovat naprosto… No a potom jsem se vydala na plavbu lodičkou po Old Creek. Bože to bylo žůžo. Ta hodinová cesta mě stála 120 AED a jela jsem na ní úplně sama. Což bylo o to vtipnější při pohledu na ostatní přeplněný lodičky. Můj kormidelník byl velmi ochotnej a fotil mě jak o život… Ten kontrast při výhledu z lodě byl neskutečněj. Stará Dubai vedle tý nejvíc moderní, jakou si jí umíme představit. Prostě waaau! No a druhým břehu jsem si dala kokos a sedla jsem si do nádherný kavárničky, hned u Creeku. A tam jsem si chillovala celkem dost dlouho, dala jsem si skvělý rizoto a zmrzlinu a v bříšku a v hlavě jako v pokojíčku!
No a teď si tu sedím u Five Guys s výhledem na Burj Khalifu a píšu tenhle článek a je mi neskutečně dobře. Chtěla jsem toho stihnout víc, safari na písečných dunách… Zvažovala jsem výstup na Burj Khalifu, ale já ty vejšky a stísněný prostory prostě nemám ráda. Ale jak tu teď na to zírám, je to prostě neskutečná vejška! Nicméně čas a síly jsou neúprosný a vzhledem k tomu minimu spánku tady jsem už víc nestihla, nicméně vůbec mi to nevadí, jelikož to bylo P E R F E K T N Í !
A co se týče toho, jaký mám pocity a jak to zvládám? Kupodivu ještě líp, než jsem si dokázala představit. Plním si svůj sen! Svůj celoživotní sen. Mám strachů asi milion, ale momentálně jsou někde utopený v moři mýho nadšení a chuti objevovat a poznávat svět. Připadám si blízko domovu, zatím ještě pořád. Užívám si čas sama se sebou a těším se z každýho dalšího plánu. Když to na mě večer padne, pustim si na Netflixu Bridget Jones a zase mi je líp. A nejvíc ze všeho asi převládá pokora. Že mi tohle bylo umožněno, že já jsem si to umožnila. A i když nevím, co bude dál, tak pocit, že jsem na správný cestě je obrovskej!
Držte mi palce! A moc děkuju za vaší neskutečnou podporu. Vážim si toho moc!
Luci
P.S. Níže foto mých nových kámošů :-))
