Howth Cliff Walk
Začalo to všechno Vánocema a pokračovalo tím, že má nejdražší přítelkyně Týnička měla 25. narozeniny. Na to konto jsem se rozhodla jí obdarovat letenkou a ubytováním v Dublinu. Ona je totiž už dva roky ve Skotsku jako Au-pair a mě se po ní strašně stýská a přestože za ní hodně lítám a nutím jí lítat sem, mi prostě chybí. Kdo by to byl řekl, že za těch 25 let nejlepšího přátelství si na toho druhýho tak zvyknete. A protože se za svůj pobyt na farmě v Cromlix ještě nepodívala k sousedům Irům, zařídila jsem to já. Původně jsme měly plánovanou cestu hned na začátek března. Letenky, ubytování vše jsem zařídila v celku bez problémů a den před cestou se to všechno začalo komplikovat.
Ráno jsem se probudila se zablokovaným krkem a teda proštrachala všechny e-maily, stránky, letiště, letecké společnosti a kromě googlu, bylo všude napsáno, že let zrušen není. Zabalila jsem si a Marča mě odvezl na letiště. Na tabuli odletů byly zrušeny všechny lety do celé Británie před mým i po mém odletu jen ten můj let ne a to vám přísahám.
Dala jsem si to celé dohromady. Sněhová vánice jako blázen. Týnka zasněžená někde s ovcema. Já a jediný letadlo široko daleko na obloze a miliony tun sněhu všude kolem. Já sama v Dublinu, všechno zavřený a Týnka stále zasněžená. To je materiál, panečku!
Bylo rozhodnuto. Hlásí, že let bude mít asi 2 hodiny zpoždění. Za 5 minut přemlouvám pána na přepážce gatu, ať mě pustí, že do toho letadla nenastoupím. Za dalších 5 minut odcházím z letiště ubrečená, že mi tenhle vysněný výlet nevyšel. Oželila bych ty peníze, to těšení, ale to že teda ty její narozeniny čtvrtstoletí s ní neoslavim?! To ne! Za dvě hodiny mi Áďa volá, že je moc ráda, že jsem neletěla, že v rádiu hlásí, že je v Dublinu peklo na zemi, že se zavřelo letiště, školy a že prostě sněží a sněží a že takovýhle stav tam nepamatují sto let. Můj šestý smysl, že bych neměla letět, fungoval a já byla nakonec ráda, že jsem tentokrát nebyla umíněná ale rozumná.
Hned první den jsme věnovaly procházce Howth Cliff Walk, která nám nabídla ty skvělý výhledy na moře, které můžete vidět na většiny fotkách! Byla to krása! Naše klasika, někde si šmajdat po horách a kochat se přírodou, povídat si a relaxovat.
Na centrum města jsme neměly tolik času, kolik bych si přála, ale ta architektura a atmosféra byla boží! Určitě se tam musim ještě mrknout! Večer nechyběly samozřejmě návštěvy klasických irských barů! Tenhle zážitek zůstane v mém srdci asi jako highlight tohohle výletu! Vlezly jsme do nám nejsympatičtějšího baru, kde jsme byly namačkaný na sebe jako sardinky. Neustále nám někdo něco lil na záda, ale my si to tak užívaly?! Pily jsme Guinesse. Hrála tam živá hudba a já miluju irskou hudbu! A lidi byli přátelský a usměvavý a povídali si s námi. Bylo to prostě boží!
Zklamáním jen bylo, když my, co by holky z Kladna odrostlý na diskotéce Relax, jsme ještě neměly ve 4 ráno dost, ale všude už bylo zavřeno a jediný místa, kam nás lanařili kolemjdoucí s obrovskýma cedulema na zádech, byly sprostý kluby a ty jsme teda s dovolením vynechaly…:D
Po náročném ale příjemném večeru jsme se s Týnkou vydaly další den pryč z města na Malahide Castle. Počasí jako malovaný. A my s menší kocovinou jsme obdivovaly krásy malého městečka s krásným hradem a obrovskou zahradou nedaleko pláže s kouzelnými lodičkami. Prostě chill. Byl březen a v Dublinu a sluníčko to do nás pralo, že nám přišlo, že je minimálně červen.
Malahide Castle
Týni, děkuji, že tvá oslava byla nakonec tak trochu i mou oslavou ne narozenin, ale toho že JSEM, že ty JSI, že prostě JSME. Bylo to boží zase si někam udělat spolu výlet <3!
A vám všem osttaní Dublin doporučuji! Moc milý město, který se umí bavit a kde je toho spousty k vidění!
