Čau čau čau,
Možná to máte taky tak, ale tu a tam mám tendence se nějak kreativně vybouřit. Jo, psaní mě baví a myslim si, že i jde. Kreslení miluju a baví mě, ale už to taková hitparáda neni. No o sportech tady dneska mluvit nebudu! Protože jsem si schopná zakopnout i o vlastní nohy, takže si to zřejmě dokážete představit. Nicméně někdy mě přepadne jako blesk z čistýho nebe chuť tvořit. Mám fakt skvělou a bujnou fantazii, takže v mý hlavě to všechno vypadá růžově a krásně do nejmenších detailů. Asi už tušíte, že realita je pak úplně ale úplně někde jinde! A co jsem vyráběla tentokrát? Pěnový bomby do koupele, dárek pro moje kolegyně a rodinu.
Ehm, abych se opravila, měly to bejt pěnový bomby do koupele.
To jsem takhle jednou projížděla Pinterest a skočily mi tam tyhle koule z nějakýho DIY blogu. Asi víte, že DIY znamená Do it yourself a sice “Vyrob si sám”. V současný době je celkem boom i těhle blogů. A jo, je to fajn, obdivuju, co ty lidi dokážou vyrobit. No a právě tad narážím na první problém. I já se občas stejně jako v knížce ztototžnim s hlavnim hrdinou a nechám se unést… Zapomenu tak na fakt, že můj výsledek bude úplně jinej… Né, že by mi to nějak ubralo na mym nadšení a odhodlání!
Zpět k těm koulím… Našla jsem si na tom blogu ingredience, který budu potřebovat a objednala si je přes internet. Levný to nebylo a taky mi to nepřišlo hned, ale nadšení mi zůstalo. Když mi přišla ta Epsomská sůl, levandulové fialové barvivo a esence, soda a já nevim co všechno, chtěla jsem se hned dát do toho. A teď přicházíme k mýmu hlavnímu problému, kterej se v týhle rubrice bude opakovat a sice nesnáším čtení návodů a receptů, a tak je nečtu a nebo je přeskakuju a nebo mě zajímá už konec, tak přeskočim prostředek a jsem rovnou na konci. No hele, nedoporučuju to, ale děje se to.
No prostě asi jako když dělám nějakou bábovku, všechny ingredience jsem spatlala dohromady. Najednou ta fialová směs udělala:,, Chhhhššššpssss..”. Zreagovalo mi to před očima a mě došlo, že to byl ten efekt, kterej měl nastat až ve chvíli, kdy to hodí člověk do vany s vodou.
Trošku jsem si myslela, že už mám po ptákách. Tak jsem se teda dala do čtení návodu od začátku- no já vim no, asi si řikáte: ,,To brzo!”. No a tam jsem se právě dočetla, že se mají smíchat nejdřív suchý a tekutý ingredience zvlášť a pak se smíchat velmi opatrně.
,,No pozdě bycha honiti..” pomyslela jsem si. Vzniklo mi fialový bláto, který jsem se snažila nacpat do mých formiček silikonových, který jsem si koupila v Tescomě a původně byly určený k něčemu úplně jinýmu.. Levný nebyly, a tak jsem jim dala šanci. Hmota měla bejt ve formičkách několik hodin- ale tuhnutí jsem údajně měla pozorovat hned. No já teda nic nepozorovala. Pořád to bylo tekutý fialový bláto!!
Tak si řikám, že teď už to zvládnu. Vim, kde byla chyba a zkusim to znovu. Mám dostatek množství ingrediencí ještě na jednu várku. Tak jsem jela bod po bodě, jak to psal ten Amík na tom blogu. Při tom míchání těch ingrediencí hmota pořád vydávala ten chroptící zvuk jen víc tiše, nicméně tomu jsem nevěnovala pozornost, protože jsem sakra jela přesně podle návodu! Po nějaký době, kdy byla celá naše bílá kuchyňská linka fialová, všechny ingredience byly nacpaný do druhýho pokusu včetně všech mých ambicí a přání, bylo hotovo. A protože v těch silikonových formičkách bylo bláto, řekla jsem si, že na formičky kašlu a vymodeluju si to v ruce sama. Začala jsem teda žmoulat v ruce hmotu a válet jakýsi válečky. Ty jsem pokládala na linku a smiřovala se s tím, že moje pěnový koule sice nebudou vůbec koule a vlastně nebudou ani hezký, ale aspoň udělaji super efekt! Válečky jsem nechala odpočívat a uklidila jsem kuchyň.
Další den jsem k tomu “výtvoru” přišla a vzala ty moje pěnový bombičky do ruky.
Z pěnových koulí se staly totálně betonový fialový válečky. Pojala jsme podezření, že to by mohlo později způsobit jakýsi problém při tom rozpouštění ve vodě.
Přeci jen ty koule od Lushe jsem už v ruce držela a vždycky byly takový jemňoučký. Ale řekla jsem si, že budu racionální, nebudu vyvozovat žádný důsledky a nejdřív to teda půjdu zkusit do vany. A tak jsem šla…
Výsledek si prostě musíte pustit ve videu, u kterýho teď zpětně umírám smíchy. Tohle se asi fakt může stát jenom mně. Nehleďte prosim na kvalitu videa, to jen pro autentičnost.
Moje babička mi vždycky řiká: ,,Luci, ty jsi vždycky do všeho tak HRRR a nadšená, ale když to nevyjde si zklamaná.” A je to pravda, ale postupem času mi došlo, že já to ani jinak neumim! Taková jsem já! Do všeho po hlavě! Celkem mi potěší, když mi někdo napíšete, jestli se vám tohle občas taky děje.