Čau čau čau,
Asi si dokážete odvodit, že tenhle článek je opravdu jen pro holky a pojednává o skutečně choulostivém tématu! A teď to myslím vážně, kdyby už čirou náhodou se tento článek dostal do řečí nebo rukou nějakým klukům. Tak tohle je informace pro vás:
K tématu- neplánujeme si to. Neřekneme si, že zrovna těchto pět dní na vás budeme protivný a nechutný, ale jsme. A proč? Já nevím! Když jste opilí a nemůžete se chovat normálně a jít rovně, proč to tak je? Něco uvnitř vás tomu brání. Přesně tak je to i v našem případě. Že nejsme normální? No nejsme no a co! Máme celej obličej jako vrcholky Alp od pupínků, který nám na kůži vyrostly za pár dní, někdy i hodin. Jsme nafouklý, potíme se a bolí nás snad všechno v těle. Především břicho, záda, prsa a taky hlava. Někdy ale i ruce, nohy a. všechno ostatní. Vlastně mi přijde, že se mi i všechno zvětší (včetně mýho nosu), je to všechno takový divný a vůbec se mi to nezdá. Takže prosím, nesuďte to, vy ty stavy neznáte. Nebo jo?
Opravdu se Vám stává to, že od chvíle, co se vzbudíte do chvíle, než jdete spát, se Vám vystřídá přesně 5 892 nálad a to dle spektra od nejnaštvanější přes nejdeprimovanější až k nejšťastnější náladě na světě? Dovolte mi pochybovat.
Vypadá to asi takhle (v mojí hlavě):
,,Týjo, mohla bych si jít po práci cvičit, když teď jsem to tak pěkně pravidelně dodržovala! Ale nee, bolí mě břicho, nikam nejdu. Hmm. Mám chuť na sladký, ale vždyť jsem se tak pěkně držela. No a co, jsem stejně nafouklá jak pumlíč, co už může bejt horší. Ale k obědu si dám kuřecí prso s grilovanou zeleninou, žádný nezdravý. Omňomňom. (Za 5 minut) A co teď? No Luci, nelži sama sobě, honí tě mlsná!
Tak si půjdu koupit jednu čekuládičku! (Po 5-10 minutách nákupu s kolegyní). Jůů mixle pixle! Mňam. Chramst! Jéé dala bych si čokopiškoty, tak si je koupíme na půl. Jéé, ty jsi koupila malinovou studentskou pečeť? Jasně, že si dám. To je nová? To je jedno, stejně jí ochutnám. Hmm. Nakrájelas jablíčko? Joooo, to je zdravýýý. To můžeme. Díky. Chramst!
(Za 5 minut) Andy (kolegyně), já jsem strašně nafouklá, unavená a ,,přežraná”. To bude ta grilovaná zelenina. Určitě- co jinýho?! Nehledě na to, že já mám vždycky pravdu!”
Přijdu domů.
Já: ,,Zlato, půjdeme se projít ven, je tam pěkně, a já chci ještě stačit sluníčko.
(Po 10 minutách venku) Zlato, mně je zima a nebaví mě to, jak dlouhá ta procházka bude?”
Doma.
Mára: ,,Luci, nepustíme si seriál?”
Já:,,Ne, nechci teď žádný rozkoukávat!
(Za 10 minut) Mára:,, Zlato, pustíme si nějaký písničky? Jaký by si chtěla?”
(Za 10 minut) Mára:,, Zlato, pustíme si nějaký písničky? Jaký by si chtěla?”
Já: ,,Jóó tak jo… no já nevím.”
Mára:,, Luci a co třeba tohle?”
Já:,,NE“
Mára: ,,A tohle?”
Já: ,,Zlato, já chci něco klidnýho na relax!”
Mára: ,, A tohle?”
Já: ,,Lásko, to je strašně ucouraný. Tak si pojď si pustit tu Hru o Trůny ne? Vždyť to chceme začít zase sledovat.
(Po 10 minutách) Já: Prosim tě, já v tom jsem ztracená, kdo je tohle a proč spí s tamtou?”
Mára: ,,Luci, to je takhle takhle a proto (dle mého názoru nepříjemným tónem- a na ten já jsem obzvláště citlivá- na co konec konců v tyhle dny nejsem :D)!”
Já: ,,No dobrý, tak já už se tě na nic nezeptám, když jsi takovej!!” ( Za 2 minuty zase otravuju… a pak brečim, protože tam neustále někoho zabíjeji!)
(V mojí hlavě v současnou chvíli-) Koupila bych si něco hezkýho na sebe- ale vždyť jedu z a týden do Milána, koupim si něco tam. Hmm, ale stejně bych chtěla něco teď. Dala bych si Bubble Tea aspoň.. (Ve stejnou chvíli v mojí hlavě, ale asi v jiný místnosti) – To by mě stejně zajímalo, jestli ty Vikingové skutečně objevili Ameriku jako první!”
A tohle všechno byl jen jeden den. A jak to pokračovalo?
Jsem doma sama s Vildou. Ležim na gauči ve svetru po prababičce, jim snídaňový polštářky, protože momentálně máme k snídani víc možností a variant, než mají v Cafe Louvru. Piju čaj, ale chystám se na kakao. Mám modrý nehty, protože jsem usoudila, že jsem je dlouho neměla a že modrá je moje nejoblíbenější barva, ale možná taky ne a zítra to bude temně černá. Koukala jsem na Přátele, 2 a půl chlapa a chystám se na Hru o trůny. Poslouchám moje (nově) milovaný Milky Chance a říkám si, jestli je budu milovat i potom, až se zase vrátim do světa ,,trochu normálních lidí” z mýho světa přecitlivělý husy. Každopádně, už vím, že mají naplánovaných 32 koncertů a že mimo USA, Kanadu a Austrálii budou i v Německu, Španělsku a Irsku, tak bych tam mohla zaletět, protože jsem stihla zjistit, že na září do Madridu stojí zpáteční letenka 4200 :D.. To není moc.
Asi už jsem snědla moc čokoládových polštářků. Je mi horko. Jdu se vykoupat a spát ke hře o trůny. Zítra prý půjdu ráno běhat. Ale spíš asi ne. Držte mi palce.
Nesnáším se!
A jak to dáváte vy?
P.S. Všem ženám, které miluji, takové, jaké jsou. Všechny sem bohužel nemohu dát.