Čau čau čau…
Dneska jsem si pro Vás připravila takovou lahůdku. Kdo čte náš blog, možná ví, že jednou měsíčně (když to vyjde) píšu snad vtipný článek na téma holčičího boje s periodou. Vlastně mě tyhle články baví nejvíc ze všech, protože do nich dávám velký kus sebe a to mnohem víc než do ostatních. Vyprávím tu svoje nálady, myšlenkové pochody, emoční výlevy a trapasy. Mně to prostě baví víc, než popisování jednotlivých kusů oblečení. Nicméně dneska přicházím také s s příhodou z tohoto “radostného” období všech holek, ale z před pár lety. Upozorňuji na to, že to je můj největší osobní trapas, co se mi kdy stal a zároveň moje oblíbená historka. Nicméně vzhledem k tomu, že já to na sebe “práskla” už tak pět seti lidem a moje mamka dalším dvou tisícům kamarádkám- ano její kadence vyprávění této historky byla vyšší než moje, tuto příhodu totiž vždy ráda vyprávěla s pozvednutými koutky a nadšením v hlase, až přijde zlatý hřeb historky. Takže vlastně nemá smysl to dál “tutlat”.
Tak tedy asi před třemi a půl lety jsem se rozhodla přestat se dopovat hormony a jednou pro vždy jsem se rozhodla skoncovat s antikoncepcí. Přemýšlela jsem nad alternativou a rozhodla se pro nehormonální tělísko. Tehdy jsme přišla ke svému gynekologovi, který mi jedno doporučil a já souhlasila. Po domluvě mi pan doktor připravil takový půl prášek do ampulky a řekl:
,,Slečno, tenhle prášek si zavedete za měsíc, večer před tím, než ke mně přijdete na zavedení tělíska. Je to anestetikum- znecitlivující prášek, a tak vás ten zákrok nebude bolet.”
Vše jsem mu tehdy odkývala a odešla. Měsíc plynul a nastal “večer D nebo V”. Moje dny se nachýlily a tak nevím, jestli se mi zase nějak splašily hormony a tak narušily mojí kůru mozkovou, nicméně jsem si ten večer prášek “vzala” a šla spát.
Další den jsem se vydala k mému doktorovi a šla na onen zákrok. Ještě před tím jsme si vzala paralen, abych jó měla jistotu, že mě to nebude vůůbec bolet. Zkrátím to. Bolelo to strašně a to tak, že mi tekly slzy o 106. Doktor se podivoval a ptal se mě:
,,Slečno, dal jsme Vám ten prášek a nezapomněla jste na něj? “
Já jsem velmi jistě a rázně odvětila:
,,Ne, nezapomněla.”
Ještě chvilku se sestřičkou diskutovali na téma, že je opravdu zvláštní, abych měla i přes tenhle prášek takové bolesti a shodli se na variantě, že mám hodně nízký práh bolesti. Po asi 45 minutách jsem vyšla z ordinace a se slzami v očích a vztekem v hlase.
Když jsem přijela tehdy ještě domů na Kladno za mamkou, její otázka byla: ,,Tak co? Že to bylo v pohodě a nebolelo to?” Ještě ukřivděněji než byl jen můj pohled jsem odpověděla ještě s pofňukáním v hlase: ,,Bolelo to strašně! Ale strašně, fakt nechápu, jak jsi mi mohla říct, že to nebude bolet. Bylo to jedno z nejhorších zákroků, co jsme absolvovala! Vyřezávání ječného zrna a řezání moudráku byla procházka růžovým sadem proti tomuhle!” Mamka na mne vykulila oči a nevěřícně odpovídá:
,,Fakt? To se mi nezdá a zavedla sis ten prášek, Luci?”
To byla ta chvíle. Najednou se mi odtemnilo a vše mi začalo docházet. Trochu jsem se pousmála nad svou hloupostí a věděla, co bude následovat:
,,Luci, ty jsi ten prášek “sežrala” že jo? Chacha…..”
No dalších 5 minut se nic kromě hlubokého smíchu neozývalo. Až po téhle potupě jsem se začala obhajovat se značnou naivitou v hlase:
,,Ale když já jsem nevěděla, co s nim, já myslela, že je to jako prášek na bolest hlavy, i tak vypadal, asi jsem zapomněla, co mi ten doktor řekl, přeci jen, to byl měsíc, to spoustu věcí zapomeneš!”
Načež moje vtipná maminka, už žhavila linku a volala svému známému- panu doktorovi, ano gynekologovi.
Telefon zvedá sestřička a hned v první větě se ptá na to, jak mi je, že na mně myslí, od té doby, co jsme odešla. Mamka, jelikož se nemůže dočkat, až jim to poví, přerušuje sestřičku a praví:
,,Sestřičko, já jen volám, abyste si nemysleli, že je moje Lucka nějaký “cimprlich” ona nemá nízký práh bolesti, ona jen to anestetikum snědla, místo zavedení.”
Načež slyším smích nejen mé drahé mamky, ale i ozvěnu z telefonu smíchu sestřičky a i doktora. Celý rozhovor byl završený tím, že doktor dodává:
,,Jen Lucce vyřiďte, že je moc statečná, jestli tohle zvládla bez jakéhokoli “oblbováku” a že asi bude mít celý den hlad, když neucítí v žaludku žádné jídlo, tak se když tak nedivte, že jí jako “prokopnutá…”
Načež se všichni zasmáli podruhé na mé konto a rozloučili se. Historka se tak stala velmi oblíbenou a populární mezi známými a přáteli-k mému neštěstí… 🙂