NA SKOK V KYOTU

Japonsko- Kyoto

Čau čau čau, 

Jeden měsíc se přes další měsíc překlenul a já Vám pořád nenapsala o Japonsku. Přitom jsem ho navštívila hned na začátku své cesty za dobrodružstvím. Tak tedy, pokud sledujete můj blog, víte, že jsem se na měsíc srpen odhodlala jet do Austrálie. Ale ještě jsem měla to privilegium přestupovat vždy v Osace v Japonsku při cestě tam i nazpět. Respektive ne v Osace ale na Kansai Airport to totiž není tak úplně v Osace. Neměla jsem moc času v Japonsku, ale rozhodla jsem se ho využít na maximum. Do Osaky jsem přiletěla z Paříže po 12 hodinách asi v 8 ráno místního času. Vzhledem k časovému posunu 7 hodin, jsem byla úplně zničená, ale síla sugesce mi dovolila fungovat alespoň tak na 60%. Tzn. že jsem vždy usnula jen v dopravních prostředcích a ne za chůze. Hihi. Tak tedy hned ráno jsem si svá zavazadla zamkla v úschovně na letišti.  Už když jsem vystoupila poprvé z letiště dostala jsem pěstí v podobě vlhkosti vzduchu asi 90%, což teda byla pro moje plíce opravdu změna, nicméně vyrazila jsem směr Kjóto.

Japan- Kyoto

Mohla jsem si vybrat, jakému městu dám přednost, nicméně zkrátím to, vyhrálo Kjóto. Asi svou historií a chrámy mě přitáhlo k sobě. Autobusem jsem se za necelou hodinku dostala do Kjóta. Upřímně byla jsem úplně sama a jela jsem na blind. Trošku jsem podcenila to, že s Japonci se nejspíš moc nedomluvím. Jejich mapy metra, jak můžete vidět na fotce pro mě byly jako termitiště. Nicméně velkou výhodou je, že Japonci sice moc anglicky neumí, ale jsou neuvěřitelně nápomocní a ochotní, a tak alespoň rukama a nohama se snaží popsat nebo vysvětlit, co potřebujete. Když jsem držela mapu města a snažila jsem se zorientovat, přišel ke mě kolemjdoucí a přestože neuměl anglicky, mapu mi otočil o 180 °. Což bylo od něj hezké :D… Po téhle zkušenosti jsem nejdříve šla do informačního centra, kde byla asi 90letá paní, která uměla lámanou angličtinu a tak mi vysvětlovala a ukazovala, kam můžu jít a co stojí za to. Při cestě z info centra jsem si v pasáži všimla, že každá restaurace či bistro má za výlohou plastové imitace tamějších jídel a když ne imitace, které se opravdu minimálně liší od originálu, tak je alespoň měli namalované, abyste si zkrátka mohli přestavit, co si kupujete. To mě fakt pobavilo.

Metro v Japonsku
V metru jsem potkala jednu moc milou Japonku, která uměla i anglicky i francouzsky, takže jsme si báječně popovídaly a ještě mě odvedla k jednomu chrámu, kam jsem se chtěla podívat. Všichni se na mě po cestě dívali jako bych přiletěla z jiné planety (pravda možná tomu pomohly ty růžové relativně krátké šaty). Protože všichni Japonci byli oblečeni od hlavy až po paty, aby nákohou na ně nesvítilo moc sluníčko. Nicméně zpět k mému špacíru- na prvním “templu”, jsem toho zase tolik moc neviděla. Jmenoval se Kjoto Imperial Palace a byl to takový dlouhý domeček, který se mi ani nevešel do záběru. Ale tyhle krásy ho obklopovaly. Společně s krásnými velkými modrými motýly, které se mi bohužel nepodařilo vyfotit. Asi se mi tou vlhkostí zamlžila čočka u foťáku…
Japonsko- Kyoto

No rychle jsem ho oběhla a šla zase dál tentokrát na Nijojo Temple. Který už byl o moc hezčí a krásnými zahradami.

Nijojo Temple

Ale ten nejvzdálenější a nejkrásnější jsem si nechala nakonec. Byl to Kinkakuji Temple, kam jsem musela kvůli vzdálenosti jet autobusem, což byl mimochodem taky dost velký zážitek. V Japonsku se totiž platí autobus vždy při výstupu. Mince musíte mít přesně, protože s řidičem vlastně vůbec nepřijdete do kontaktu a jen peníze házíte do takové kasičky. Celou cestu v autobuse pořád dokola hrají znělky, že musíte mít rozměněné mince a že platíte při východu. Všechno bliká a svítí a mluví a troubí. Už mi z toho šla hlava kolem.

Bus in Japan
Kinkakuji Temple
Kinkakuji Temple
U Kinkakuji Temple jsem se zdržela, protože chrám byl nádherný! Koupila jsem tam nějaký suvenýry, konkrétně ty jejich kočičky barevný, kdy jsme zjistila, že každá je talisman pro něco jiného, jak můžete vidět na fotce a trošku tak načerpat nějaké zajímavosti.
japonské suvenýry

Potom už jsem se z Kjóta vydala na cestu zpět na Kansai Airport, kde jsem si koupila strašně moc japonský směsi, kterou miluju! Samozřejmě nechybělo ani Sushi a pomalu jsem se připravovala na odlet do Austrálie.

Sushi
A teď přijde ta zápletka! A pořádná! Když jsem po měsíci letěla nazpět, opět jsem měla v Japonsku asi 14 hodin, ale bohužel přes noc. Původně jsem se chtěla jet podívat do Osaky, ale byla jsem tak unavená, že jsem si nakonec koupila na Kansai Airport noc v jediném hotelu široko daleko, samozřejmě tomu odpovídala i cena. Ale ještě že tak! Asi všichni víte, že někdy 26.8. 2017 Severní Korea vystřelila jadernou střelu na území Japonska. Jo, to bylo ten den, co jsem byla v Japonsku i já. A musím říct, že v 6,00 houkání a evakuace hotelu a letiště, které je na moři 50 km od civilizace, kdy jste odkázáni sami na sebe a Japonce, který Vám nerozumí a Vy jim, no řekněme nic moc! “Ještě že jsem do toho dne nevěděla, jak se řekne anglicky jaderná střela!” Ale bohužel rozklíčovala jsem v japonské angličtině slova jako *Severní Korea*hrozba*evakuace*nařízení japonské vlády.

Zvládla jsme to statečně. Evakuace se pak rozpustila a já si mohla dojít pro své věci a utíkat na letiště, které na štěstí bylo od mého pokoje asi 200 metrů. A konečně pryč 12 hodin a zpátky do Evropy! Je to divný, co? Těšila jsem se po tomhle zážitku do vzduchu! V letadle jsem si ale nic nepřipouštěla a byla jsem v pohodě. Vždy jsem v letadle měla štěstí na trošku starší dámy Japonky, které mě neustále zásobovaly japonskými knedlíčky dim sum, bonbóny a vším možný, takže jsme přiletěla naprosto přejedená, protože jsem je nechtěla urazit, kdybych to nesnědla. Hihi. Jako protislužbu jsem fakt hodně zmatené paní pomáhala s nabíjením Ipadu. Hele, prostě jsme jí to nevysvětlila, pořád ten kabel strkala do všeho možnýho a nenechala si vysvětlit, že to prostě nefunguje. Pak už jsem radši dělala, že spím :D. To celé prostě nevymyslíš. 

Nijojo
Každopádně vše dobře dopadlo a já bych se určitě chtěla do Japonska vrátit alespoň na dva týdny, protože ta kultura a historie je zkrátka neuvěřitelná!
Japonci jsou pro mě zatím nepochopení mimozemštani, ale neskutečně milí! Těším se na další level poznání!

Luci

Zatím zde nejsou žádné reakce

Reagovat na článek

Vaše e-mailová adresa nebude nikde zveřejněna.