Čau čau čau,
Z divotvornýho ale milýho Bangkoku se přesouváme spolu do Vietnamu. Konkrétně do Ho CHi Minh. Na bláznivosti to určitě neztratilo, možná naopak ještě získalo? Těžko říct. Bangkok i Ho Chi Minh byly dost bláznivý. Já nejvíc zbožňovala tu jejich dopravu. Žádnej řád ani systém. Prostě peklo. Nicméně co se mi na Vietnamu líbilo a co jsem já osobně nenáviděla nebo spíš prostě nezvládala? To všechno bez skrupulí a servítek najdete v tomhle článku :-). Rozhodla jsem se články o Vietnamu většinou chronologicky rozsekat, aby to pro vás bylo co nejpřehlednější a nejužitečnější. Takže poprvé zkusím psát články kratší ale za to vícero. Uvidíme, jak mi to půjde.
Ho Chi Minh
První noc jsme strávili v AirBNB, který se zapsalo do mýho žebříčku oblíbených AirBNB a to hodně vysoko. Bylo prostě boží. No koukněte na to! Bylo to prostě snový. A protože hodnocení míst se vždycky chtě nechtě zakládají na zážitcích a lidech, s kterými jsme se na daných místech vyskytovali a ty zážitky tvořili…. Tak já mám na Ho Chi Minh jen krásný vzpomínky! Objektivně si myslím, že zase tak úžasný není, ale já fakt byla nadšená. První den jsme s Philippem nevytáhli paty z toho roztomilýho apartmánu. Na večer jsme si skočili, do první “sámošky” a měli jsme skvělou večeři, co to bylo, vlastně ani nevim, nějaký sushi s dalšíma mňamkama. Ani jsme tomu nerozuměli. Znáte to, “voní to, chutná to, jí se to, dobrý je to”! Seděli jsme na tom kouzelným balkoně, poslouchali písničky a bylo nám dobře.
Tady jsem fakt zažila pocit čistýho štěstí. Ani ne protože by se jednalo o Vietnam, ale spíš naprostou duševní pohodu. V tom pokojíčku jsem se cítila dobře, byla jsem tam s člověkem, kterýho mám ráda, poslouchala písničky, co miluju, jedla dobrý jídlo a to všechno na tý “mojí cestě”.
Druhý den jsme šli objevovat. Jdeme a jdeme a najednou přijdeme do parku, kde se to hemží Vietnamcema zhypnotizovanýma jejich smart phonama. Za chvíli nám to dochází. Hrají Pokemon GO. Asi to byla nějaká velká akce. Bylo jich tam desítky, možná stovky. Teda jako myslim lidí, nevim, jak pokemonů. Toho jsme neviděli žádnýho. Nicméně lidí smyslů zbavených tam bylo hodně :D.
Potom jsme objevili růžový kostel, který nám všude vyskakoval na IG. Tak jsem se u něj vyfotila, mimochodem mrkněte na ty fotky.
A všimněte si na fotce vpravo toho dítěte na skútru. To je prostě bomba!
No a po kostele jsme si to hasili na sraz s naší partou, s kterou jsme měli cestovat následujících několik dní po Vietnamu.
Vybrali jsme si “cestovku” Tucan, která začínala svojí cestu v Bangkoku a po měsíci tam zase končila. My se připojili jen na pár dní a přestože to bylo super, tak to stačilo. Já prostě nejsem zájezdová. Nicméně Tucan nabízel zajímavý program za super cenu v relativně “zabijácky” krátkym čase, tak jsme do toho šli.
Po týhle sešn, kde jsme se dozvěděli, že možná nám budou lézt v pokojích tisíce mravenců, šváby a že nám občas nepoteče teplá voda, (což mimochodem fakt netekla) jsme se vydali do sky baru. Jo, i v Ho Chi Minh. A hádejte co, chytli jsme Happy Hours, takže jsme měli drinky za pár šušňů. Vůbec jsme to nechápali s takovým výhledem! Ale byl to super večer. Vyrazili jsme pak ještě do centra a bylo to fajnový. Všude hrála živá hudba. Hemžilo se to tam milionem lidí. O skvělý jídlo nebyla nouze. Ta vůně vás provázela na každý kroku. Domů jsme se vrátili v dost podnapilém stavu, usnuly jsme jako brambory a další den už jsme si to šupajdili do Hoi An letadlem, ale to tady, v dalším článku :).
