Čau čau čau,
takže autobusem jsme se dokodrcali z Hoi An (článek zde) do Hue. No, moje první dojmy byly celkem vlažný. Takový standartní asijský velkoměsto, který kdysy bývalo hlavním a sídelním městem pro dynastii Nguen. Po větším zkoumání zjistíte, že se tam nachází naprosto krásný památky samozřejmě, kor pro nás něco “jinýho” a krásnýho. Opět nádherný chrámy a spoustu “photospotů”.
Já vám ale dneska budu vyprávět trošku jinačí peprnější zážitek a trošku nechutnej!
Po tom, co jsme hromadně prošli nádherné Zakázané město, což je jakýsi město ve městě a nebo by se taky dalo říct citadela uprostřed města Hue, jsme se vydali na ono místo- trh v Hue.
No, musim říct, že větší kontrast to už bejt nemohl! Dokonalá historiská citadela velmi stará, zachovalá a nádherná od začátku až do konce a pak ten trh…
Asi takhle, já nejsem žádná vatička, jo?! Přeci jen nějaký to cestování v Asii už mám za sebou, ale tenhle trh byl prostě nejvíc. Začalo to celkem nevinně! Roztomilé, malé Vietnamky prodávajíc krásnou zeleninu, ovoce a koření… Po pár dalších metrech nám náš průvodce říká: ,,Teď to bude drsný!” A já si řikala: ,,Ježiš..” No a pak to začalo.
Ryby, maso, mořský plody… Řekněme spíš jejich všelijaký kusy… Všechno to tam tak ladem leželo (bůhvíjak dlouho) na nějakejch miskách a na tom seděli mouchy a další hmyzáci. A bylo jich hodně, moc. A smrad rostl a každý další krok byl horší, jak na pohled, tak na čuch…. Po pár dalších metrech jsem se ohlédla doprava a mezi jednotlivými “stánkaři” byl volný plac, kam chodili všichni prodejci házet zbytky a odpadky “toho všeho”. Prostě všechno, co si jen představíte!
A pak přišla další rána.
Vedle týhle haldy byl stánkář, kterej prodával drůbeží nohy a svlýklý slepice, který ležely v takovejch barevnejch miskách celkem nízko od země. A v tom jsem jí uviděla, krysu velkou jako zajíc! Která čekala, co na ní zbyde dobrýho. Uskočila jsem a zbytek trhu jsem prolítla jak kdybych měla koudel u zadku. Už jsem si přála bejt hlavně hodně rychle na konci!
No nemyslete si, já nebyla jedna z těch naivek, co čekaji nějaký hogo fogo městečka uprostřed Vietnamu, kde bez vakcíny na žloutenku Vás pomalu nepustí. Ale tohle mi přeci jen hnulo žaludkem…
No a taky nemám žádný mylný představy o tom, že ingredience pro naší nadcházející večeři v celkem pěkný restauraci nebyly tam odsud. Jistě, že nejspíš byly, ale jak řikam, NEMYSLET NA TO!
… Ne, nic mi nebylo.
A co teď? Letíme do Hanoie! Tak zatím :)!