Čau čau čau,
Možná vás zarazilo už samotný téma článku. Hned, jakmile mě napadl tenhle námět, moc jsem se těšila, až všechny svoje myšlenky přeměním na slova a snad vás jimi i trošku pobavím. Začnu jednoduše: Nepiju kafe. Kdybych to právě teď řekla v místnosti plný lidí, slyšela bych několikanásobné: ,,Cožee, ty nepiješ kafe, proč???” To vám hned a ráda prozradím.
Je to zvláštní, vyrostla jsem ve velmi “kávový” rodině a přitom mně to nikdy “nechytlo”. Celkově se mi stereotyp pití kafe hodně líbí. Děda si vždycky po práci dává kávovou siestu s babičkou a u toho probírají zážitky z celýho dne. Přijde mi to roztomilý! Vždycky, když jsem byla malá, mamka pila všude kávu a já se těšila, až si jí dám jednou s ní. Nedám a mimo to ji vlastně ani neumím pořádně připravit. Pokaždý, když se při našem nedělním dýchánku sejde celá rodina na Kladně, po obědě následuje kávová siesta. Většinou se to střídá, kdo kávu připraví, ale posledních pár, řekněme, let, mám pocit, že na mně už ani řada nechodí. Podezřívám svou rodinu, že jim snad ode mě kafe nechutná. No jo, je to pro mě věda. Odhadnout počet lžiček, velikost a množství kávy na lžičce je kumšt, když ho sami nepijete. Stejně tak jako zvážit variantu plnosti hrnečku s mlíkem nebo bez. Já prostě nerada dělám kafe, nepiju ho, a tak pro to nemám cit. Většinou si dávám čaj. A na tom neni nic složitýho. Když pijete všechny druhy a bez cukru.
Miluju čaje. Nikdy si je nesladím a mám ráda snad všechny možné druhy, kromě takových těch překombinovaných, typu šampaňské s jahodami atp- ty mi nechutnají, to je tlamolep. Jo a mojí specialistou je si vybrat největší hrneček, co to jde! Já miluju velkáý hrnky, spíš hrnce a s tím se pojí fakt, že čaj samozřejmě nikdy nevypiju. Nesnáším plýtvání, ale bohužel nemám ráda čaj ani vařící ani studený, takže vlastně je jen velmi krátká doba, kdy je pro mě tipťop. Mára a mamka si ze mně často dělají legraci na tohle moje čajový konto. Ale pidi hrnečky nesnáším! Jedině, když je mi do nich nalíváno z konvičky, to je pak jiná “káva”. Ale asi i tohle mám genetický! Moje máma pije ve Francii kafe z misky, tak čemu se vlastně divim!
Co se týče čajů, úplně nejradši mám BUBBLETEA. A ne, tohle není promo, prostě ho miluju (teď by v davu lidí následovalo opět: ,,Cooože, vždyť je to nezdravý, ne?” Obsahuje to brilatní modř a spooousty cukru. Hele, ať si to je jaký chce, já si ho dávám bez cukru bez kuliček, s tapiokou ze zeleným čajem a sladký zase tak moc není. Jistou závislost to ve mně určitě vzbudilo. Myslím na něj každý druhý den :D. Jsem moc ráda, že tuhle závislost sdílím s Áďou, je to taková naše tradice, vždycky si dát Bubbletea. Klasicky si dávám velký liči se zeleným čajem bez cukru a bez ledu s trojtou tapiokou a nebo s dvojtou a liči kuličkama. Dokonce si uvědomuju, jak špatně na tom jsem, když slečny na pobočce na Novém Smíchově už přesně znají mojí kombinaci. Ale co no, jak řikám, jiný závislosti nemám, tak proč ne!
Další můj favorit a zároveň jeden z nejlevnějších čajů- zelený vietnamský čaj ve velkém pytli, který mi kupuje Marča v Sapě, bez jakýchkoli přidaných aromat atp. To je prostě úžasný! Velkou mojí láskou je Twinings zelený čaj- Mango & Lychee, do kterýho jsem se zamilovala před dvěmi lety ve Skotsku a u nás ho bohužel nemají. Ten je prostě “yummy”!
Pak mám ráda indický čaj s mlékem Yogi Tea a velkou mou láskou poslední doby je Matcha Tea, sice je zelený jako brčál a trošku tak i voní, ale je super! Taky to je jediná věc, co si ve Starbucksu kupuji k pití místo kafe. A samozřejmě pak miluju domácí limonádky- malinovou konkrétně! Ale taky záleží na místě, někde je prostě neumí dobrý! Nejlepší je po všech mých průzkumech stále na Kladně v Shock baru <3!
V neposlední řadě miluju kakao! Takže všechny fotky, který možná vypadají jako káva, tak jsou s kakaem. Teď jsem si vlastně vzpomněla, že je jedno kafe, který piju- karamelový latté, což podle ostatních ani není káva a já to kvituju- je to spíš takovej “tlamolep”. Ale jednou za čas mě na něj přepadne chuť a nic tím nezkazím.
Teď mi tak dochází, že v jednom kuse “lžu”, když říkám, že půjdeme na kafe a přitom si ho nikdy nedám. Nicméně, pokud bychom to brali doslovně, asi bych nikdy neměla žádné rande ani kamarádky, protože kdo nechodí na kafe, jako by nebyl. Možná i kdo ho nepije, jako by nebyl, ale já jsem a pomalu i ztrácím naději, že mi někdy začne chutnat. Začíná to být moje přesvědčení, asi tak jako jsem nikdy do pusy nedala cigaretu a stalo se to tak mou chloubou a hrdostí, asi ani nikdy nepřilnu ke kávě. Což mi asi ani nepomůže, ani neuškodí.
A co vy? Najde se mezi vámi někdo, kdo stejně jako já kafe nepije? Nějaký další podivín a divnočlově pro zbytek světa? 🙂
Mám to úplně stejně, akorát vyměnit čaj za kakao. Káva mi vadí v jakékoliv podobě, a to i když je v čokoládových bonbonech. Kávovar nemám a ani pořádně nevím jak vypadá a nechodím ani do žádných kaváren. Ale ne vždy si lidé moje odmítnutí pozvání na kávu správně vyloží a já potom musím vysvětlovat. Zřejmě na ni nikdy nikoho nepozvu a ani o nikoho pozvání nepřijmu.
Káva mi vadí v jakékoliv podobě, a to i když je v čokoládových bonbonech. Kávovar nemám a ani pořádně nevím jak vypadá a nechodím ani do žádných kaváren. Ale ne vždy si lidé moje odmítnutí pozvání na kávu správně vyloží a já potom musím vysvětlovat.