Čau čau čau,
Mluvíte italsky? Já taky ne takže radši klasika- česky.
V roce 2017 jsem byla s Marčou na takovym tripu po Itálii. Letěli jsme do Benátek, kde jsme byli nějak dobu, pak na Sicílii, ze Sicílie do Říma a pak domů. Určitě nevynechám článek o Benátkách, protože jsem si Benátky zamilovala! Ale teď ta Sicílie! Teda řeknu vám, je to láska. Já obecně “žeru” temperamentní Italy a Italky, jejich životní styl, jídlo, vkus a to všechno!
Castelmola
Ubytovaní jsme byli v Castelmola, vesničce na skále asi 500 metrů nad mořem. Výhled byl skvostný! Asi si umíte přestavit, že vyjet do tý vesnice bylo pro mě poprvý jako cesta na smrt… Ne, jako fakt. Totálně vypohoděný Sicílani, kteří se řítí z kopce úzkou uličkou přesně na půl auta, natož na dvě! Zažívala jsem fakt muka. Jasně člověk si prostě jednoduše zvykne, ale bylo to pro mě těžký. Tuhle vesničku jsme si vybrali, protože Marča na Sicílii strávil celkem dost času v dětství, když jeho táta hrál na Sicílii pozemní hokej. Tudíž měl všude kolem Giardini Naxos známí a chvilku bydlel i tady.
Giardini Naxos
Giardini Naxos je městečko kousek od Castelmoly ale hned u moře. Kde samozřejmě už najdete hotelový komplexy a spoustu vyžití. My se sem jezdili koupat, protože Aurélio, Marčův známý tu měl na starosti jednu z krásných pláží a tak nás tam vždycky pustila ještě nám koupil zmrzlinu! Asi vás nemusim přesvědčovat, že byla prostě skvělá stejně jako všechno jídlo, který jsme na Sicílii měli! To souvisí zase s dalším známým, který měl restauraci v tomhle městečku- samozřejmě zaměřenou na těstoviny, pizzu a mořský plody!!! Bože, to byl prostě orgasmus! Podle mě je povinnost minimálně pro Evropany jezdit do Itálie za jídlem! Je to prostě obrovská a cenná součást světové kultury, kterou teda já mile ráda objevuji a poznávám!
Taormina
Další místo, který se mi zarylo pod kůži, je krásná sicilská Taormina! Tam teda, musim říct, bylo o poznání víc turistů, ale to jí neubralo na kráse! Na promenádě Corso Umberto jsem dokonce našla svůj strašně oblíbený obchůdek Antica Sartoria Positano. Bylo to jako z pohádky. Chvilku jsem si připadala jak někde strašně daleko od všeho.
Etna
Jó, zlatá dobrá Etna. To byl sakra zážitek na ní vylízt! My se rozhodli dojet do mini vesničky pod Etnu, odkud jezdí lanovka. Jenže my jsme si řekli, že půjdeme pěšky, a tak jsme se i v tom dešti vydali na cestu. Šli jsme přes ty lávový kameny sami. Jo, já hudrovala a naříkala, byl to prostě krpál. Nicméně to bych ještě zkousla, ale ty blesky a hromy co se asi po 45 minutách lezení kolem nás začaly honit! Bála jsem se moc! Všude kolem nás byla bílá mlha a já neviděla na krok. Byli jsme úplně promočený a promrzlý a takhle jsme došli do tý maličký chaloupky, kam přijížděly lanovky. Lanovka přestala jezdit. A zpáteční jízdenka stála úplně stejně jako ta obousměrná. Byl to nepochybně výjimečný zážitek ale zároveň dost děsivej! Dali jsme si asi za milion čaj, mezitím začala jezdit lanovka, pak jsme se v autě svlíkli a zapnuli si topení na plný koule a jeli domů! Začala bouřka a byla až do našeho odletu. (Foto níže dávám z pláže Letoianni, protože v bleskách jsem si fotit moc nelajzla.)
Gole dell’ Alcantara
Krásný místo, kde řeka protýká mezi těmahle skalisky a tvoří monumentální průplav. Voda měla asi 10°C, ale dala jsem to! Když vyjdete od týhle říčky nahoru zpátky na cestičku, ocitnete se v pomerančových a citronových sadech a i nějakýho kaktusáka tam potkáte :-). Jen upozorňuju, že tohle místo je z hlediska turismu hoodně oblíbený – takže prostě hell!
Doufám, že jsem vás trošku naladila na italskou vlnu! Normálně i FANTA tam chutná úplně jinak, je úplně taková hezky oranžovoučká. A přišla jsem na to, že je na ní napsáno, že je vyráběna z italských pomerančů. Mňamka!