Čau čau čau,
O tom, jak jsem se dostala do Austrálie v tomto článku mluvit nebudu, o tom už jsem napsala, co jsem ale neprozradila je, že jsem byla na skok i v Sydney a jak se mi tam líbilo nebo nelíbilo. No asi takhle, byla jsem v Sydney dva dny, takže asi nejsme úplně oprávněna ji jakkoli hodnotit. Ale fotky a pár poznámek sem dát za sebe můžu a taky dávám :-).
Takže, když jsem si na poslední chvíli v Austrálii plánovala svůj výlet na Nový Zéland, samozřejmě jsem z něj chtěla vydolovat maximum. A tak jsem tenhle výlet propojila se Sydney a přestupem v týhle světoznámý metropoli. Jak už jsem řekla, neměla jsem tolik času, takže nechci být přehnaně kritická. A taky samozřejmě každýmu sedne něco jinýho. Nicméně mně Sydney tak moc neoslovila, každou minutu jsem přemýšlela čemu jí připodobnit. Přišlo mi, že jsem někde mezi New Yorkem a Londýnem. Hodně velký města multikulturní, který mě svými vibes nijak zásadně nepohltilo. I když by to asi za nějakou dobu třeba přišlo, kdo ví… Určitě v tom sehrálo roli, těšení se na Zéland a zároveň vystoupení z plážový pohody v Cairns.
Do Sydney jsem přiletěla brzy ráno a první co mě přivítalo po východu z letiště byl teplotní šok, asi 20 stupňový rozdíl oproti Cairns. Moje první cesty vedly na brunch. Posilnila jsem se a od tý chvíle jsem chtěla vidět co nejvíc. Za to minimum času, co jsem měla, jsem chtěla vidět aspoň proslule známou operu, Harbour Bridge, Hyde Park, State Library a projet se na loďce po moři kolem Sydney.
Bylo to sice monumentální, ale tolik mě na první dojem Sydney nedostala.
Víte, co je zvláštní, když bydlíte v Praze a milujete jí, tak nemusíte milovat historii a památky a chodit do muzeí a tak dále, ale když pak přijedete kamkoli jinam, tak vám to tam chybí. Já nejsem bůh ví, jaký historik. Nicméně když přijedu do nějakýho města, tak nějak trošku od něj očekávám pošetile krásný starý budovy, jako máme doma, jako máme v Evropě, který dodávají tomu městu krásnou atmosféru, vznešenost a pocit majestátnosti. Samozřejmě pokud na danym místě nejsem kvůli přírodě, to je zase trošku jiná story.
Ale v Sydney to tak zdaleka nebylo. Vlastně moje první zkušenost v tak velkym a moderním městě, který nemá dlouhou historii. Bylo to zvláštní. Každý barák byl starý maximálně sto let. Pro hodně z vás to asi bude blbost, ale já si zase uvědomila jak Prahu miluju a všechno, co v ní mám! Nicméně každý město má něco. Sydney je prostě MULTI!
V rámci celýho kontextu s dalším výletem na Nový Zéland, i na Sydney vzpomínám hodně ráda a často. A jak už jsem řekla, moc ráda bych se tam zase vrátila, abych měla možnost napsat sluníčkovější článek :-).